Andaluský kůň
Andaluský kůň
Jak jeho jméno napovídá, andaluský kůň pochází ze sluncem vysušovaných
oblastí jižního Španělska na dohled od severní Afriky. Přestože je to
bezpochyby starobylé plemeno, jeho kořeny jsou nejisté. Španělští koně,
které mořeplavci 16. století přivezli na oba americké kontinenty,
představovali šlechtitelský základ, z něhož osadníci vytvořili většinu
nových plemen. Mezitím se v Evropě španělský kůň stal oblíbeným koněm
panovníků a významných jezdeckých mistrů, včetně Angličana Williama
Cavendishe, vévody z Newcastlu, který v 17. století napsal: "Je-li
dobře vybrán, je to nejušlechtilejší kůň na světě nejkrásnější, jaký
může být. Je bystrý, odvážný a učenlivý má sebevědomý krok a
klus…nejvznešenější cval a je nejmilovanějším a nejušlechtilejším
koněm, který se nejlépe hodí k panovníkovi v dobách jeho slávy." Přímým
potomkem andaluského koně je lipicán a k dalším známým evropským
plemenům ovlivněným španělskou krví patří frederiksborský, fríský
(který dále ovlivnil oldenburského), holštýnský a connemarský kůň.
Andaluský kůň je jedním z nejelegantnějších plemen. Svou ohromnou
postavou, vznešeným krokem, bystrostí a jemnou, vstřícnou povahou
představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně a nejlépe se hodí
na vysokou jezdeckou školu. Jeho výkony můžete také obdivovat na
barvitých každoročních andaluských slavnostech.
POPIS PLEMENE
Výška: 152,5-154,4 cm
Barva: Především bělouši (včetně "morušových" - grošovaných s červeným nádechem) a hnědáci.
Stavba těla: Krásná hlava s širokým čelem a velkýma mírnýma očima
poměrně dlouhý a silný, ale elegantní krk dlouhé plece se správným
sklonem a výrazným kohoutkem krátké silné tělo se širokým hrudníkem a
vyklenutými žebry velmi široká kulatá záď s poměrně nízko nasazeným
ocasem středně dlouhé, čisté a elegantní, ale silné končetiny; dlouhá a
velmi bohatá hříva a ohon.
O přežití andaluského koně v průběhu staletí, která zahrnovala i některá velmi rušná období, pečovaly mnišské řády, především kartuziáni, kteří byli velmi sběhlí ve šlechtění koní. V nejistých dobách ukrývali koně ve vzdálených klášterech, aby byli v bezpečí. Kartuziáni se snažili zachovat čistotu linie a důsledně šlechtili zvířata vysoké kvality.
Ahojky!
(Veronika, 4. 4. 2009 12:22)